keramika

Jednoho nedělního rána, když mi bylo asi osm let, byla v televizi v pořadu Studia kamarád reportáž o hrnčířích. Od té doby jsem zahořela a připomínala jsem denně rodičům, že bez keramiky už dál nemůžu žít...Mamce nezbylo nic jiného, než mou touhu naplnit a přihlásila mne do keramického kroužku. Můj  zápal pro věc byl osudový i pro mámu, která chvíli po té vedení kroužku převzala. Později založila a svůj celý život zasvětila přebudování staré hospodářské usedlosti na Vysočině ve vesničce Koněšín na keramický a výtvarný ateliér s ubytováním a restaurací, kde pořádá celoročně nejrůznější akce, workshopy, kurzy, sympozia a tábory.  Odkaz zde:  https://www.kvak.info